Pro Pavlínu
Tuhle básničku jsem kdysi z lásky napsal své bývalé přitelkyni. Zároveň je mojí první.
Jsi krásná jak anděl letící po obloze
s křídly tak čistými, co lesknou se jak perletě
s potřebou být u Tebe, vzhlížím k Tobě v nekonečné touze
jsi nádherná, pro mě si nejhezčí na světě.
Pokaždé, když jsi dál ode mě
svět se mi promění v nekonečnou černobílou šeď
myšlenky na Tebe mě zaplavují jak láva řinoucí se ze země
chtěl bych být s Tebou tady a teď.
Jakmile se Ti do očí podívám a vidím úsměv Tvůj
ten úsměv, co srdce mé pokaždé rozbuší
chci být na věky jen Tvůj
vždyť oči jsou studny do duší.
Každičký okamžik s Tebou je nejhezčím darem pro mne
jakoby byl nějakým kouzlem zakletý
vím, že ty krásné chvíle mě už nikdo nevezme
zůstanou v mém srdci navždy, jako Ty.
Ve chvílích, kdy líbáme se spolu si mě okouzlila
kus svého srdce Ti pokaždé dám
jako by jsi mi Ty kus svých křídel dala
obejmu Tě a poletíme spolu ke hvězdám.
Miluju Tě…