Co je to láska?
Ta otázka je zahalena tajemstvím
a odpověď není prostá jako slůvka dětská
co láska znamená pro mě Ti teď prozradím.

Láska je jako nejvroucnější teplo
takové, že i největší ledovec roztaje
mé tělo i duši obeplo
jsi mým teplem, co hřeje mě, když venku zima je.

Láska je jako nejjasnější světlo
tak silné, že samo rozsvítí ohromný sál
mou cestu životem osvitlo
jsi světlem, co svítí mi do dálky, když je mi smutno a cítím se být sám.

Láska je jako voda
průzračná a lesklá co v tichém jezeře stojí
když teče, je to jakoby zněla óda
jsi mojí vodou, když dojdou mi síly, mé rty se z ní napijí.

Teď vidíš, že bez lásky už nemohu žít,
bez vody, světla a tepla, copak to jde?
Vytváří pro mě bezpečný štít,
řeknu Ti tajemství, tahle láska by neexistovala bez Tebe…

Tuhle básničku jsem kdysi z lásky napsal své bývalé přitelkyni. Zároveň je mojí první.

Jsi krásná jak anděl letící po obloze
s křídly tak čistými, co lesknou se jak perletě
s potřebou být u Tebe, vzhlížím k Tobě v nekonečné touze
jsi nádherná, pro mě si nejhezčí na světě.

Pokaždé, když jsi dál ode mě
svět se mi promění v nekonečnou černobílou šeď
myšlenky na Tebe mě zaplavují jak láva řinoucí se ze země
chtěl bych být s Tebou tady a teď.

Jakmile se Ti do očí podívám a vidím úsměv Tvůj
ten úsměv, co srdce mé pokaždé rozbuší
chci být na věky jen Tvůj
vždyť oči jsou studny do duší.

Každičký okamžik s Tebou je nejhezčím darem pro mne
jakoby byl nějakým kouzlem zakletý
vím, že ty krásné chvíle mě už nikdo nevezme
zůstanou v mém srdci navždy, jako Ty.

Ve chvílích, kdy líbáme se spolu si mě okouzlila
kus svého srdce Ti pokaždé dám
jako by jsi mi Ty kus svých křídel dala
obejmu Tě a poletíme spolu ke hvězdám.

Miluju Tě…