Tak si tak trošku zvykám na nové prostředí. Jelikož rád pracuji sám, tak mi přítomnost dalších kolegů poblíž moc nevyhovuje. Ovšem s tím asi nic neduělám; vlastní kanclík má pouze generální. Zítra beru sluchátka, pustím si hudbu a okolí se pokusím vymazat. Také doufám, že už konečně dostanu nějakou rozumnou práci. Těch podivných 2000 řádků kódu už mám tak akorát po krk.

Zatím si mě moc nevšímají, protože hoří termíny u jiných projektů. Přemýšlím, jak to budu řešit časově. V zásadě jsou 2 možnosti. Buď budu chodti brzy ráno a brzy odpoledne odcházet a nebo přesně opačně. A nebo budu nadále dělat přesčasy jako dneska. Doma stejně nikomu nechybím. Přečíst celé »

…mám za sebou. Ráno jsem byl nucen vstávat brzy, což mě skutečně velmi znechutilo. Než jsem se vyhrabal z pelechu, už bylo 7. Když jsem došel k autu, zjistil jsem, že vypadá jak ze severního pólu. Zrovna dneska muselo mrznout! Než se “rozmrazilo” a než jsem seškrábal skla, uplynulo 10 minut a má pětiminutová rezerva byla ta tam. Do Mýta jsem tedy  dorazil o něco později, ale nikomu to nevadilo. Dneska jsme nastupovali hned dva, takže nás paní personalistka brala najednou. Po podepsání několika smluv a poučení jsem byl proveden po firmě, po všech kancelářích a osobně představen snad všem 170ti zaměstnancům. Mám kancelář v úseku vývoje (jak jinak), je nás tam (asi) 5 (neustále někdo přicházel a odcházel, tak jsem se v tom neorientoval) a na dveřích máme (a to je nejdůležitější) logo tučňáka:). A vůbec celá budova je laděná do modra a prostory působí velice příjemně. Jedná se totiž o zbrusu novou budovu - firmě už nestačily původní prostory a tak si nedávno postavila nové. Přečíst celé »

Po dnešním dni plném stresu a napjatých nervů už jsem si myslel, že taneční nezvládnu. Kupodivu opak byl pravdou a i když  byly docela náročné, dostaly mě do psychické pohody. Ale on si člověk nevybere, teď jsem pro změnu zničen fyzicky. Z toho se vyspím:) Zatancoval jsem si opravdu hezky. Pozměnili jsme jive (smyčka, brána), waltz (otočky i doleva) a cha-chu . Jive už konečně umím a to i se změnami a nečekaně jsem si ho užil. To samé začalo kupodivu platit i pro polku. Ale je to hodně o partnerkách. S některými to jde samo, s některými moc ne a s těmi dalšími už vůbec ne. Poslední zmíněná skupina se mi dnes obloukem vyhla. Přečíst celé »

Tak už to je přesně 2 měsíce a den od prvního zápisku v tomto blogu a já zjišťuji, jaký bič jsem si na sebe upletl:) Od té doby už se celkový počet návštěv vyhoupl nebezpečně blízko číslu 1000 (což není ani mnoho ani málo). Zvykl jsem si pravidelně psát a jakmile zrovna delší dobu nic nenapíši, pociťuji velmi silnou frustraci, jako třeba teď. Příčemž nejhorší je, když zrovna není o čem psát, protože mě buď za

a) nic nenapadá
b) nestalo se nic signifikantního
c) stalo se něco signifikantního, ale raději o tom nemohu psát Přečíst celé »

Za několik uplynulých dní se vůbec nic zajímavého nestalo a zároveň mi dnes chybí inspirace, takže v zásadě ani nemám o čem psát. Mám sice přichystánu velkou dávku seriálů o všem možném, ale stanovil jsem si pravidlo, že dokud nebude na blogu ukončen jeden rozběhlý seriál (v tomto případě EKG), nebudu publikovat žádný další. Toť forma mého boje proti nedotahování věcí do zdárného konce.

Došel jsem ke zjištění, že pokud se do týdne trošku nedostanu do programování pro linuxí kernel a nenaučím se trošku pracovat ARM9, budu mít možná problém Zatím to vypadá, že na chvilku obětuji své PDA, jehož srdcem je nějaký StrongARM. Pokud byste věděli o jiném levném “vývojovém kitu” např. v podobě SOHO routerů, AP atd., tak napište. Na onom PDA jsem již linux provozoval, ale jednalo o již zkompilovanou distribucí Opie s prostředím QTopia. Přečíst celé »

Tato otázka musela někdy napadnout snad každého muže. Bývá předmětem dlouhých nekončících diskuzí plných vzájemného napadání a pokrytecky pohoršených žen vykřikujících zcela dle přísloví, že zloděj křičí nejhlasitěji “Chyťte zloděje!”. Rozhodl jsem se tedy, že jednou provždy učiním konec všem těmto trapným dohadům, rozbiji veškeré spekulace a pochybnosti a přinesu tak zcela jasně formulovanou a jednoznačnou odpověď. Další text nedoporučuji číst slabším jedincům, kteří by neunesli poznání celé pravdy v její nemilosrdné nahotě. Přečíst celé »

Tak to ani netrvalo dlouho a máme tu další prodlouženou. Hned na úvod musím poznamenat, že byla lepší než ta předchozí a měla jistá “specifika”, o kterých se zmíním. Jak jsem již předznamenal v zápisku před týdnem, konala se soutěž o to, který pár vydrží nejdéle tančit s jablkem vloženým mezi čela. Rázem jsem se ocitl mezi prvními odpadnuvšími. Tento dílčí neúspěch samozřejmě nebyl způsoben mou nedostatečnou tanečnickou zdatností, nýbrž nevhodným tvarem a hmotností jablka, nedostatečnou adhezí jablka k propocené pokožce a v neposlední řadě i diferencí výšek mě a mé partnerky a z toho plynoucí špatné juxtapozice. Přečíst celé »

Snad každý člověk, který by rád přešel z okénkové platformy na GNU/Linux a zároveň se věnuje specializovaným oborům, ke kterým je nezbytné využívat PC, může mít přechod značně ztížený, neboť vývojáři komerčního specializovaného softwaru dávají přednost nejrozšířenějšímu OS Windows. Sám se zabývám elektronikou a před lety jsem řešil podobný problém. Situace není tak špatná, jak by se mohlo zdát na první pohled. Záleží, co od softwaru očekáváme a jaké jsou naše požadavky, včetně těch licenčních. Přečíst celé »

Většinu dne jsem opět strávil programováním v Javě, ale moc jsem toho stejnak nenapsal. Zato jsem po letech došel k překvapivému zjištění, že jsem zřejmě perfekcionista:) Tedy jak kdy a jak na co. Dokáži nespojitě oscilovat mezi perfekcionistou (u věcí, co mě baví) a typickým flákačem (flinkám činnosti, které mě nebaví a připadají mi podřadně; je jich hodně:) ). Říká se, že dělat dobře věci, které nás baví, je normální, ale dělat tak i věci, které nás nebaví, je umění. Zřejmě na tom něco bude a sebekriticky přiznávám, že nejsem žádný umělec:-) Přečíst celé »

Jedno z mnoha oblíbených IT úsloví praví, že ačkoliv se hardware stále zrychluje, software zůstavá stále stejně rychlý. Já mám občas pocit, že SW je čím dál tím pomalejší. S nostalgií vzpomínám na to, kdy jsem v době své první 486 nemusel dlouho čekat, než naběhne OS, než se naloaduje IDE (tehdy jsem dělal v DOSovském Turbo Pascal 7) atd. A teď? Než mi naběhnou NetBeans, stačím si mezitím uvařit kafe:) Přitom bych řekl, že až tolik přidané funkcionality oproti starým DOSovým IDE nemají (s trochou nadsázky samozřejmě; snad mě nezlynčujete).

Tehdy se totiž programovalo poctivě. Přečíst celé »